§ 39 Pracovní poměr na dobu určitou
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Hlava II – Pracovní poměr, pracovní smlouva a vznik pracovního poměru · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf stanovuje pravidla pro sjednávání a opakování pracovního poměru na dobu určitou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Týká se všech zaměstnavatelů (firmy i OSVČ) a jejich zaměstnanců, přičemž určuje maximální délku takového poměru i výjimky z těchto pravidel. Určuje také, co se stane, pokud zaměstnavatel zákonná pravidla poruší.
- Pracovní poměr je automaticky na dobu neurčitou, pokud jste si v písemné smlouvě výslovně nesjednali dobu jeho trvání.
- Pracovní poměr na dobu určitou můžete sjednat maximálně na 3 roky a zopakovat či prodloužit ho smíte nejvýše dvakrát, přičemž celková doba nesmí přesáhnout 9 let ode dne vzniku prvního poměru.
- Zastupování dočasně nepřítomného zaměstnance po dobu mateřské, otcovské či rodičovské dovolené (a dovolené podle § 217 odst. 5) se může opakovat bez omezení počtu opakování.
- Pokud od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynuly 3 roky, k předchozímu poměru u stejného zaměstnavatele se již nepřihlíží.
- Při vážných provozních důvodech nebo zvláštní povaze práce lze postupovat jinak, ale musíte to upravit v písemné dohodě s odbory nebo ve vnitřním předpisu, pokud u vás odbory nepůsobí.
- Omezení pro dobu určitou se nevztahují na agentury práce, které zaměstnance přidělují k výkonu práce u jiného zaměstnavatele.
(1) Pracovní poměr trvá po dobu neurčitou, nebyla-li písemně sjednána doba jeho trvání.
(2) Pracovní poměr na dobu určitou smí být sjednán nejdéle na 3 roky a mezi týmiž smluvními stranami může být opakován nejvýše dvakrát; za opakování pracovního poměru na dobu určitou se považuje rovněž jeho prodloužení. Jde-li o náhradu za dočasně nepřítomného zaměstnance po dobu mateřské, otcovské a rodičovské dovolené a dovolené podle § 217 odst. 5, může být pracovní poměr na dobu určitou sjednáván bez omezení počtu opakování podle věty první. Celková doba trvání pracovních poměrů na dobu určitou podle vět první a druhé mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout 9 let ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba 3 let, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami se nepřihlíží.
(3) Ustanovením odstavce 2 není dotčen postup podle zvláštních právních předpisů, kdy se předpokládá, že pracovní poměr může trvat jen po určitou dobu.
(4) Jsou-li u zaměstnavatele dány vážné provozní důvody nebo důvody spočívající ve zvláštní povaze práce, na jejichž základě nelze na zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnanci, který má tuto práci vykonávat, navrhl založení pracovního poměru na dobu neurčitou, nepostupuje se podle odstavce 2 za podmínky, že jiný postup bude těmto důvodům přiměřený a písemná dohoda zaměstnavatele s odborovou organizací upraví
a) bližší vymezení těchto důvodů,
b) pravidla jiného postupu zaměstnavatele při sjednávání a opakování pracovního poměru na dobu určitou,
c) okruh zaměstnanců zaměstnavatele, kterých se bude jiný postup týkat,
d) dobu, na kterou se tato dohoda uzavírá.
Písemnou dohodu s odborovou organizací je možné nahradit vnitřním předpisem jen v případě, že u zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace; vnitřní předpis musí obsahovat náležitosti uvedené ve větě první.
(5) Sjedná-li zaměstnavatel se zaměstnancem trvání pracovního poměru na dobu určitou v rozporu s odstavci 2 až 4, a oznámil-li zaměstnanec před uplynutím sjednané doby písemně zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou. Návrh na určení, zda byly splněny podmínky uvedené v odstavcích 2 až 4, mohou zaměstnavatel i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději do 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit uplynutím sjednané doby.
(6) Ustanovení odstavce 2 se nevztahují na pracovní smlouvu zakládající pracovní poměr na dobu určitou sjednanou mezi agenturou práce a zaměstnancem za účelem výkonu práce u jiného zaměstnavatele (§ 307a, 308 a 309).