§ 37a Informování zaměstnanců vysílaných na území jiného státu
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Hlava II – Pracovní poměr, pracovní smlouva a vznik pracovního poměru · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf stanovuje povinnost zaměstnavatele písemně informovat zaměstnance ještě předtím, než ho vysle na práci do zahraničí. Týká se firem a podnikatelů, kteří své zaměstnance posílají pracovat do jiného státu na dobu delší než 4 týdny po sobě jdoucí. Informování není nutné v písemné formě jen tehdy, pokud už všechny potřebné údaje obsahuje samotná pracovní smlouva.
- Před vysláním musíte zaměstnance písemně informovat o zemi výkonu práce, předpokládané době vyslání, měně výplaty, plněních v souvislosti s prací a podmínkách jeho návratu.
- Při vyslání do státu Evropské unie v rámci poskytování služeb musíte navíc písemně sdělit informace o odměně podle předpisů hostitelského státu, cestovních náhradách a odkázat na oficiální web tohoto státu.
- Informace o měně výplaty a o odměně podle předpisů hostitelského státu můžete nahradit přímým odkazem na právní předpis, kolektivní smlouvu nebo vnitřní předpis.
- Tato informační povinnost se na vás nevztahuje, pokud pracovní cesta do zahraničí netrvá déle než 4 týdny po sobě jdoucí.
- Další podrobnosti a postupy k této povinnosti upravuje jiné ustanovení zákona.
(1) Vysílá-li zaměstnavatel zaměstnance k výkonu práce na území jiného státu a neobsahuje-li tyto údaje pracovní smlouva, je zaměstnavatel povinen předem písemně informovat zaměstnance o
a) státu, v němž má být práce vykonávána,
b) předpokládané době tohoto vyslání,
c) měně, ve které mu bude vyplácena mzda nebo plat,
d) peněžitém nebo věcném plnění poskytovaném zaměstnavatelem v souvislosti s výkonem práce,
e) tom, zda a za jakých podmínek je zajištěn návrat zaměstnance.
(2) Je-li zaměstnanec vyslán do jiného členského státu Evropské unie k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb, je zaměstnavatel dále povinen předem písemně informovat zaměstnance o
a) odměně za práci, na niž má zaměstnanec nárok v souladu s právními předpisy hostitelského členského státu,
b) podmínkách poskytování cestovních náhrad v souvislosti s výkonem práce a dalších plněních poskytovaných zaměstnavatelem v souvislosti s vysláním,
c) odkazu na oficiální celostátní internetovou adresu zřízenou hostitelským členským státem.
(3) Informace uvedené v odstavci 1 písm. c) a v odstavci 2 písm. a) mohou být nahrazeny odkazem na příslušný právní předpis, kolektivní smlouvu nebo vnitřní předpis.
(4) Zaměstnavatel není povinen zaměstnance informovat podle odstavců 1 a 2, nepřesahuje-li vyslání zaměstnance dobu 4 týdnů po sobě jdoucích.
(5) Ustanovení § 37 odst. 3 a 4 se použijí obdobně.