§ 23
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Hlava V – Některá ustanovení o právním jednání · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf vysvětluje, co je to kolektivní smlouva, kdo ji může sjednat a jaká má pravidla. Týká se zaměstnavatelů a odborových organizací, které spolu sjednávají podmínky pro zaměstnance. Stanovuje také rozdělení kolektivních smluv na podnikové a vyššího stupně.
- V kolektivní smlouvě lze upravit práva zaměstnanců i práva a povinnosti stran, které ji podepisují.
- Kolektivní smlouva nesmí zaměstnancům ukládat nové povinnosti ani zkracovat jejich zákonná práva; k takovým ujednáním se vůbec nepřihlíží.
- Smlouvu uzavírá jeden či více zaměstnavatelů (nebo jejich organizací) na jedné straně a jedna či více odborových organizací na straně druhé.
- Podniková kolektivní smlouva se sjednává přímo u konkrétního zaměstnavatele, zatímco smlouva vyššího stupně je uzavírána mezi svazy zaměstnavatelů a odbory.
- Přesný postup při vyjednávání smlouvy a řešení případných sporů upravuje jiný zákon (zákon o kolektivním vyjednávání).
(1) V kolektivní smlouvě je možné upravit práva zaměstnanců v pracovněprávních vztazích, jakož i práva nebo povinnosti smluvních stran této smlouvy. K ujednáním v kolektivní smlouvě, která zaměstnancům ukládají povinnosti nebo zkracují jejich práva stanovená tímto zákonem, se nepřihlíží.
(2) Kolektivní smlouvu mohou uzavřít zaměstnavatel nebo více zaměstnavatelů, nebo jedna nebo více organizací zaměstnavatelů na straně jedné a jedna nebo více odborových organizací na straně druhé.
(3) Kolektivní smlouva je
a) podniková, je-li uzavřena mezi zaměstnavatelem nebo více zaměstnavateli a odborovou organizací nebo více odborovými organizacemi působícími u zaměstnavatele,
b) vyššího stupně, je-li uzavřena mezi organizací nebo organizacemi zaměstnavatelů a odborovou organizací nebo odborovými organizacemi.
(4) Postup při uzavírání kolektivní smlouvy včetně řešení sporů mezi smluvními stranami se řídí zákonem upravujícím kolektivní vyjednávání.