§ 19
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Hlava V – Některá ustanovení o právním jednání · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf Zákoníku práce řeší pravidla pro neplatnost právních jednání (například právních úkonů či smluv) v pracovněprávních vztazích a týká se zaměstnavatelů i zaměstnanců. Určuje, jak soudy přihlížejí k chybějícímu souhlasu nebo projednání s příslušným orgánem a jak je před neplatností chráněn zaměstnanec. Stanovuje základní rámec pro posuzování těchto situací bez ohledu na to, o jakého konkrétního zaměstnavatele jde.
- Soud sám od sebe přihlédne k neplatnosti právního jednání bez předepsaného souhlasu příslušného orgánu v případech, kdy to výslovně stanoví zákoník práce nebo jiný zákon.
- Pokud zákon vyžaduje pouze projednání s příslušným orgánem, nelze právní jednání prohlásit za neplatné jen proto, že k tomuto projednání nedošlo.
- Případná neplatnost právního jednání nesmí být zaměstnanci na újmu, ledaže by tuto neplatnost způsobil výhradně sám zaměstnanec.
- Rozsah a způsoby vyžadovaného souhlasu či projednání s orgány v konkrétních situacích upravují jiná ustanovení.
(1) Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, k němuž nebyl udělen předepsaný souhlas příslušného orgánu, v případech, kdy to stanoví výslovně tento zákon anebo zvláštní zákon.
(2) Požaduje-li zákon, aby právní jednání bylo s příslušným orgánem pouze projednáno, není možné právní jednání prohlásit za neplatné jen z toho důvodu, že k tomuto projednání nedošlo.
(3) Neplatnost právního jednání nemůže být zaměstnanci na újmu, nezpůsobil-li neplatnost výlučně sám.