§ 42 Pracovní cesta
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Hlava III – Změny pracovního poměru · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf definuje, co je to pracovní cesta, a stanovuje základní pravidla pro vysílání zaměstnanců mimo jejich sjednané místo výkonu práce. Týká se zaměstnavatelů a jejich zaměstnanců. Určuje také, jakým způsobem se udělují pracovní pokyny, pokud je zaměstnanec vyslán k jinému zaměstnavateli nebo do jiné organizační složky.
- Pracovní cesta je časově omezené vyslání zaměstnance k výkonu práce mimo jeho sjednané místo práce.
- Zaměstnavatel může zaměstnance vyslat na pracovní cestu pouze na základě dohody s ním a na dobu nezbytné potřeby.
- Během pracovní cesty zaměstnanec plní úkoly podle pokynů vedoucího zaměstnance, který ho na cestu vyslal.
- Při vyslání k jinému zaměstnavateli lze pověřit tamního vedoucího k řízení a kontrole práce, ale rozsah tohoto pověření musí být vymezen a zaměstnanec s ním musí být seznámen.
- Vedoucí zaměstnanci jiného zaměstnavatele nesmí vůči zaměstnanci právně jednat jménem vysílajícího zaměstnavatele.
(1) Pracovní cestou se rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu jen na základě dohody s ním. Zaměstnanec na pracovní cestě koná práci podle pokynů vedoucího zaměstnance, který ho na pracovní cestu vyslal.
(2) Vysílá-li zaměstnavatel zaměstnance na pracovní cestu k plnění svých úkolů do jiné organizační složky (k jinému zaměstnavateli), může pověřit jiného vedoucího zaměstnance (jiného zaměstnavatele), aby zaměstnanci dával pokyny k práci, popřípadě jeho práci organizoval, řídil a kontroloval; v pověření je třeba vymezit jeho rozsah. S pověřením podle věty první musí být zaměstnanec seznámen. Vedoucí zaměstnanci jiného zaměstnavatele však nemohou vůči zaměstnanci jménem vysílajícího zaměstnavatele právně jednat.