§ 163 Stravné
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Díl 1 – Cestovní náhrady při pracovní cestě nebo při cestě mimo pravidelné pracoviště · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf upravuje nárok zaměstnance na stravné (příspěvek na jídlo) během pracovní cesty v soukromé sféře a stanovuje jeho minimální výši podle délky trvání cesty. Dále určuje, jak se stravné krátí, pokud zaměstnanec dostane jídlo zdarma, a řeší specifické situace, jako jsou cesty přecházející přes půlnoc nebo cesty do místa bydliště. Týká se všech zaměstnavatelů, kteří vysílají své zaměstnance na pracovní cesty.
- Základní minimální stravné činí 58 Kč při cestě 5 až 12 hodin, 88 Kč při cestě 12 až 18 hodin a 138 Kč při cestě delší než 18 hodin (přesné částky upravuje prováděcí předpis podle jiného ustanovení).
- Pokud zaměstnanec obdrží bezplatné jídlo (snídaní, oběd nebo večeři), stravné se povinně krátí až o 70 %, 35 % nebo 25 % podle délky trvání cesty, pokud zaměstnavatel předem neurčí nižší míru krácení.
- Pokud pracovní cesta spadá do 2 kalendářních dnů, je možné obě části spojit a posuzovat ji jako celek, pokud je to pro zaměstnance výhodnější.
- Stravné zaměstnanci nepřísluší po dobu návštěvy člena rodiny nebo přerušení cesty z jeho soukromých důvodů.
- Při pracovní cestě do místa bydliště zaměstnance náleží stravné pouze za cestu tam, zpět a za dobu samotného výkonu práce v tomto místě.
(1) Za každý kalendářní den pracovní cesty přísluší zaměstnanci stravné nejméně ve výši
a) 58 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
b) 88 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
c) 138 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.
Tato výše stravného se mění v závislosti na vývoji cen prováděcím právním předpisem vydaným podle § 189.
(2) Bylo-li zaměstnanci během pracovní cesty poskytnuto jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře, na které zaměstnanec finančně nepřispívá (dále jen „bezplatné jídlo“), přísluší zaměstnanci stravné snížené za každé bezplatné jídlo až o hodnotu
a) 70 % stravného, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
b) 35 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
c) 25 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.
(3) Nesjedná-li zaměstnavatel nebo neurčí před vysláním zaměstnance na pracovní cestu vyšší stravné, než je stanovené v odstavci 1, přísluší zaměstnanci stravné podle odstavce 1. Nesjedná-li zaměstnavatel nebo neurčí před vysláním zaměstnance nižší hodnotu snížení stravného, přísluší zaměstnanci stravné snížené o nejvyšší hodnotu stanovenou v odstavci 2.
(4) Při pracovní cestě, která spadá do 2 kalendářních dnů, se upustí od odděleného posuzování doby trvání pracovní cesty v kalendářním dnu, je-li to pro zaměstnance výhodnější.
(5) Po dobu návštěvy člena rodiny nebo po dobu dohodnutého přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance stravné zaměstnanci nepřísluší. Doba rozhodná pro právo na stravné před návštěvou člena rodiny nebo dohodnutým přerušením pracovní cesty končí ukončením výkonu práce, nebo jiným předem dohodnutým způsobem, a po návštěvě člena rodiny nebo přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance začíná současně se začátkem výkonu práce, nebo jiným předem dohodnutým způsobem.
(6) Je-li zaměstnanec vyslán na pracovní cestu do místa svého bydliště, které je odlišné od jeho místa výkonu práce nebo pravidelného pracoviště, přísluší mu stravné pouze za cestu do místa jeho bydliště a zpět a za dobu výkonu práce v tomto místě.
(7) Důvody pro neposkytnutí stravného stanovené v odstavcích 5 a 6 je zakázáno rozšiřovat.