§ 157 Náhrada jízdních výdajů
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Díl 1 – Cestovní náhrady při pracovní cestě nebo při cestě mimo pravidelné pracoviště · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf určuje, jak má zaměstnavatel proplácet zaměstnanci cestovní náhrady za jízdy při pracovní cestě. Týká se všech zaměstnavatelů a zaměstnanců, kteří k cestám využívají veřejnou dopravu, taxislužbu nebo vlastní vozidlo. Úprava stanovuje pravidla pro výpočet náhrad podle toho, jaký dopravní prostředek byl k jízdě použit a kdo o jeho použití rozhodl.
- Jízdní výdaje za určenou hromadnou dálkovou dopravu nebo taxislužbu proplácí zaměstnavatel v prokazatelné výši.
- Pokud zaměstnanec se souhlasem zaměstnavatele použije jiný dopravní prostředek (včetně vlastního auta) místo určené hromadné dopravy, dostane náhradu jen ve výši ceny jízdenky za tuto určenou hromadnou dopravu.
- Pokud zaměstnanec použije auto na výslovnou žádost zaměstnavatele, má nárok na základní náhradu za každý kilometr jízdy a na náhradu za spotřebované pohonné hmoty (to platí pro auta, která nedodal zaměstnavatel).
- Základní náhrada za 1 km jízdy činí podle zákona nejméně 1,00 Kč u jednostopých vozidel a tříkolek a nejméně 3,80 Kč u osobních automobilů.
- Při použití přívěsu k vozidlu se základní sazba zvyšuje nejméně o 15 % a u nákladních aut, autobusů či traktorů činí nejméně dvojnásobek sazby pro osobní auta.
- Zákonná sazba základní náhrady se mění podle vývoje cen, přičemž podrobnosti upravuje jiné ustanovení.
(1) Náhrada jízdních výdajů za použití určeného hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy a taxislužby přísluší zaměstnanci v prokázané výši.
(2) Použije-li zaměstnanec se souhlasem zaměstnavatele místo určeného hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy jiný dopravní prostředek, včetně silničního motorového vozidla, s výjimkou vozidla poskytnutého zaměstnavatelem, přísluší mu náhrada jízdních výdajů ve výši odpovídající ceně jízdného za určený hromadný dopravní prostředek.
(3) Použije-li zaměstnanec na žádost zaměstnavatele silniční motorové vozidlo, s výjimkou vozidla poskytnutého zaměstnavatelem, přísluší mu za každý 1 km jízdy základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu.
(4) Sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí nejméně u
a) jednostopých vozidel a tříkolek 1,00 Kč,
b) osobních silničních motorových vozidel 3,80 Kč;
při použití přívěsu k silničnímu motorovému vozidlu zaměstnavatel sazbu základní náhrady za 1 km jízdy zvýší nejméně o 15 %. Tato sazba základní náhrady se mění v závislosti na vývoji cen prováděcím právním předpisem vydaným podle § 189.
(5) Základní náhrada u nákladních automobilů, autobusů nebo traktorů přísluší zaměstnanci nejméně ve výši dvojnásobku sazby stanovené v odstavci 4 písm. b).