§ 160 Náhrada jízdních výdajů
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Díl 1 – Cestovní náhrady při pracovní cestě nebo při cestě mimo pravidelné pracoviště · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf stanovuje pravidla pro proplácení jízdních výdajů (nákladů na dopravu) v situaci, kdy si zaměstnanec se souhlasem zaměstnavatele přeruší pracovní cestu ze soukromých důvodů. Týká se zaměstnavatelů i zaměstnanců a řeší případy, kdy k tomuto soukromému přerušení dojde před začátkem samotného výkonu práce nebo po jeho skončení. Cílem je určit maximální hranici náhrady, kterou musí zaměstnavatel zaměstnanci uhradit.
- Pokud zaměstnanec použije dopravní prostředek po dohodnutém soukromém přerušení pracovní cesty, po kterém už nepracuje, má nárok na náhradu jízdních výdajů.
- Zaměstnavatel je v takovém případě povinen uhradit jízdu pouze do výše, kterou by zaměstnanci platil, kdyby k žádnému přerušení cesty nedošlo.
- Stejné omezení výše náhrady jízdních výdajů platí i tehdy, pokud k soukromému přerušení pracovní cesty došlo ještě před samotným začátkem výkonu práce.
Za použití dopravního prostředku po ukončení předem dohodnutého přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance, po kterém již nenásleduje výkon práce, je povinen zaměstnavatel uhradit zaměstnanci náhradu jízdních výdajů pouze do výše, která by náležela zaměstnanci v případě, že by k přerušení pracovní cesty nedošlo. Obdobně se postupuje při předem dohodnutém přerušení pracovní cesty z důvodu na straně zaměstnance před výkonem práce.