§ 158 Náhrada jízdních výdajů
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Díl 1 – Cestovní náhrady při pracovní cestě nebo při cestě mimo pravidelné pracoviště · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf určuje, jak má zaměstnavatel spočítat náhrady za opotřebení vozidla a spotřebované pohonné hmoty, pokud zaměstnanec jede na pracovní cestu vlastním nebo jiným určeným autem. Týká se zaměstnavatelů a zaměstnanců, kteří se dohodli na použití vozidla pro služební účely. Upravuje způsob doložení ceny paliva i to, z jakých údajů se vychází při zjišťování spotřeby auta.
- Pokud si předem nesjednáte nebo neurčíte vlastní sazbu základní náhrady za opotřebení vozidla, platí sazba podle jiného ustanovení.
- Náhradu za palivo spočítáte tak, že vynásobíte cenu pohonné hmoty a množství spotřebovaného paliva.
- Cenu paliva prokazuje zaměstnanec účtenkou z benzínky, která souvisí s pracovní cestou; pokud má účtenek více, cena se spočítá aritmetickým průměrem.
- Pokud zaměstnanec cenu paliva nedoloží, použijete průměrnou cenu stanovenou prováděcím právním předpisem.
- Spotřeba paliva se počítá z údajů v technickém průkazu nebo osvědčení o registraci vozidla, a to přednostně z údaje pro kombinovaný provoz (případně průměrem z uvedených údajů).
(1) Nebyla-li výše sazby základní náhrady sjednána nebo určena zaměstnavatelem před vysláním zaměstnance na pracovní cestu, přísluší zaměstnanci sazba základní náhrady podle § 157 odst. 4 a 5.
(2) Náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu určí zaměstnavatel násobkem ceny pohonné hmoty a množství spotřebované pohonné hmoty.
(3) Cenu pohonné hmoty prokazuje zaměstnanec dokladem o nákupu, ze kterého je patrná souvislost s pracovní cestou. Prokazuje-li zaměstnanec cenu pohonné hmoty více doklady o jejím nákupu, ze kterých je patrná souvislost s pracovní cestou, vypočítá se cena pohonné hmoty pro určení výše náhrady aritmetickým průměrem zaměstnancem prokázaných cen. Jestliže zaměstnanec hodnověrným způsobem cenu pohonné hmoty zaměstnavateli neprokáže, použije zaměstnavatel pro určení výše náhrady průměrnou cenu příslušné pohonné hmoty stanovenou prováděcím právním předpisem vydaným podle § 189.
(4) Spotřebu pohonné hmoty silničního motorového vozidla vypočítá zaměstnavatel z údajů o spotřebě uvedených v technickém průkazu nebo osvědčení o registraci použitého vozidla, které je zaměstnanec povinen zaměstnavateli předložit. Jestliže technický průkaz vozidla ani osvědčení o registraci vozidla tyto údaje neobsahuje, přísluší zaměstnanci náhrada výdajů za pohonné hmoty, jen pokud spotřebu pohonné hmoty prokáže technickým průkazem vozidla nebo osvědčením o registraci vozidla shodného typu se shodným objemem válců. Při určení spotřeby pohonné hmoty použije zaměstnavatel údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem Evropské unie. Není-li tento údaj v technickém průkazu vozidla ani osvědčení o registraci vozidla uveden, vypočítá zaměstnavatel spotřebu pohonné hmoty vozidla aritmetickým průměrem z údajů v technickém průkazu vozidla nebo osvědčení o registraci vozidla uvedených.