§ 170 Zahraniční stravné
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Díl 3 – Cestovní náhrady při zahraniční pracovní cestě · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf upravuje pravidla pro vyplácení zahraničního stravného (diet) zaměstnancům při pracovní cestě do ciziny. Týká se zaměstnavatelů, kteří vysílají své pracovníky za hranice České republiky. Stanovuje, jak se určuje výše stravného, jak se krátí podle stráveného času či bezplatného jídla a kdy na nej nárok zaniká.
- Zaměstnanci na zahraniční pracovní cestě náleží stravné v cizí měně, přičemž výše se odvíjí od státu, ve kterém v daném dni stráví nejvíce času.
- Zaměstnavatel může před cestou snížit základní sazbu stravného až na 75 % (u posádek plavidel vnitrozemské plavby až na 50 %), jinak platí plná sazba stanovená prováděcím předpisem.
- Výše stravného se dělá podle času stráveného za hranicemi v kalendářním dni: plná sazba je nad 18 hodin, dvě třetiny od 12 do 18 hodin a jedna třetina od 1 do 12 hodin (nebo nad 5 hodin, pokud vznikne nárok na české stravné podle jiného ustanovení).
- Doby strávené mimo ČR kratší než 1 hodina se při více cestách v jednom dni sčítají, a pokud nárok na zahraniční stravné nevznikne, připočítávají se k tuzemské pracovní cestě.
- Pokud má zaměstnanec zajištěno bezplatné jídlo, stravné se povinně krátí o 25 %, 35 % nebo 70 % podle výše přiznané sazby, pokud zaměstnavatel neustanoví nižší míru krácení.
- Stravné nenáleží po dobu návštěvy rodiny, při dohodnutém přerušení cesty ze strany zaměstnance nebo při pobytu v jeho bydlišti v zahraničí (mimo cestu a samotný výkon práce).
(1) Zaměstnanci přísluší při zahraniční pracovní cestě zahraniční stravné v cizí měně ve výši a za podmínek dále stanovených.
(2) Sjedná-li zaměstnavatel nebo určí před vysláním zaměstnance na zahraniční pracovní cestu základní sazbu zahraničního stravného, musí tato základní sazba činit v celých měnových jednotkách, s přihlédnutím k podmínkám zahraniční pracovní cesty a způsobu stravování, nejméně 75 % a u členů posádek plavidel vnitrozemské plavby nejméně 50 % základní sazby zahraničního stravného stanovené pro příslušný stát prováděcím právním předpisem vydaným podle § 189. Jestliže zaměstnavatel nepostupuje podle věty první, určí zaměstnanci zahraniční stravné z výše základní sazby zahraničního stravného stanovené prováděcím právním předpisem vydaným podle § 189. Výši zahraničního stravného určí zaměstnavatel ze základní sazby zahraničního stravného sjednané nebo stanovené pro stát, ve kterém zaměstnanec stráví v kalendářním dni nejvíce času.
(3) Zaměstnanci přísluší zahraniční stravné ve výši základní sazby podle odstavce 2, jestliže doba strávená mimo území České republiky trvá v kalendářním dni déle než 18 hodin. Trvá-li tato doba déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin, poskytne zaměstnavatel zaměstnanci zahraniční stravné ve výši dvou třetin této sazby zahraničního stravného, a ve výši jedné třetiny této sazby zahraničního stravného, trvá-li doba strávená mimo území České republiky 12 hodin a méně, avšak alespoň 1 hodinu, nebo déle než 5 hodin, pokud zaměstnanci vznikne za cestu na území České republiky právo na stravné podle § 163 nebo § 176. Trvá-li doba strávená mimo území České republiky méně než 1 hodinu, zahraniční stravné se neposkytuje.
(4) Doby strávené mimo území České republiky, které trvají 1 hodinu a déle při více zahraničních pracovních cestách v jednom kalendářním dni, se pro účely zahraničního stravného sčítají. Doby, za které nevznikne zaměstnanci právo na zahraniční stravné, se připočítávají k době rozhodné pro poskytnutí stravného podle § 163.
(5) Bylo-li zaměstnanci během zahraniční pracovní cesty poskytnuto bezplatné jídlo, přísluší zaměstnanci zahraniční stravné snížené za každé bezplatné jídlo až o hodnotu
a) 70 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné v třetinové výši základní sazby,
b) 35 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve dvoutřetinové výši základní sazby,
c) 25 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve výši základní sazby.
Nesjedná-li zaměstnavatel nižší hodnotu snížení zahraničního stravného, nebo ji neurčí před vysláním zaměstnance na zahraniční pracovní cestu, přísluší zaměstnanci zahraniční stravné snížené o nejvyšší hodnotu stanovenou ve větě první.
(6) Po dobu návštěvy člena rodiny nebo po dobu dohodnutého přerušení zahraniční pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance zahraniční stravné zaměstnanci nepřísluší. Doba rozhodná pro právo na zahraniční stravné před návštěvou člena rodiny nebo dohodnutým přerušením zahraniční pracovní cesty z důvodu na straně zaměstnance končí ukončením výkonu práce, nebo jiným předem dohodnutým způsobem, a po návštěvě člena rodiny nebo přerušení zahraniční pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance začíná současně se začátkem výkonu práce, nebo jiným předem dohodnutým způsobem.
(7) Je-li zaměstnanec vyslán na zahraniční pracovní cestu do svého bydliště, přísluší mu stravné a zahraniční stravné pouze za cestu do bydliště a zpět, za cesty k výkonu práce a zpět a za dobu výkonu práce v tomto místě.
(8) Důvody pro neposkytnutí zahraničního stravného stanovené v odstavcích 6 a 7 je zakázáno rozšiřovat.