§ 59
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Díl 5 – Společná ustanovení o rozvázání pracovního poměru · znění od 29. 8. 2026
Lidsky řečeno
Tento paragraf stanovuje jasné časové limity pro zaměstnance, který chce okamžitě ukončit (zrušit) svůj pracovní poměr. Týká se zaměstnavatelů i jejich zaměstnanců a určuje, do kdy nejpozději musí zaměstnanec tento krok učinit. Po uplynutí těchto stanovených lhůt již zaměstnanec nemůže pracovní poměr okamžitě zrušit.
- Zaměstnanec má na okamžité zrušení pracovního poměru subjektivní lhůtu 2 měsíce od chvíle, kdy se o důvodu dozvěděl.
- Zároveň platí objektivní lhůta nejpozději 1 rok od okamžiku, kdy tento důvod fakticky vznikl.
- Po vypršení těchto lhůt právo zaměstnance na okamžité zrušení pracovního poměru zaniká.
Pozor: Jako zaměstnavatel si hlídejte datum, kdy se zaměstnanec o důvodu dozvěděl i kdy důvod vznikl, protože po uplynutí 2 měsíců od zjištění nebo 1 roku od vzniku už zaměstnanec nemůže okamžitě odejít.
Příklad: Pokud důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl a zaměstnanec se o něm téhož dne dozvěděl, musí pracovní poměr okamžitě zrušit nejpozději do 2 měsíců od tohoto dne; po 1 roku od vzniklé události už to udělat nemůže vůbec.
Zjednodušené vysvětlení vzniká automaticky a nenahrazuje odbornou radu. Závazné je úřední znění níže.
Úřední znění
Zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl, nejpozději do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl.
Zdroj: e-Sbírka