§ 48
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Díl 1 – Obecné ustanovení o rozvázání a skončení pracovního poměru · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf obsahuje přehled všech právních způsobů, kterými může ukončit činnost pracovní poměr mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Týká se všech podnikatelů (OSVČ i firem), kteří zaměstnávají lidi, a to jak české občany, tak cizince. Určuje také specifické situace, kdy pracovní poměr zaniká sám od sebe ze zákona.
- Běžný pracovní poměr lze ukončit pouze čtyřmi stanovenými způsoby: dohodou, výpovědí, okamžitým zrušením nebo zrušením ve zkušební době.
- Práce na dobu určitou končí mimo jiné jednoduše tím, že uplyne dříve sjednaná doba.
- U cizinců pracovní poměr končí také ztrátou práva na pobyt, nabytím právní moci rozsudku o vyhoštění nebo uplynutím platnosti povolení k zaměstnání či zaměstnanecké karty.
- Pracovní poměr automaticky zaniká v případě smrti zaměstnance.
- Pokud zemře zaměstnavatel, který je fyzickou osobou (OSVČ), podrobnosti zániku pracovního poměru upravuje jiné ustanovení.
(1) Pracovní poměr může být rozvázán jen
a) dohodou,
b) výpovědí,
c) okamžitým zrušením,
d) zrušením ve zkušební době.
(2) Pracovní poměr na dobu určitou končí také uplynutím sjednané doby.
(3) Pracovní poměr cizince nebo fyzické osoby bez státní příslušnosti, pokud k jeho skončení nedošlo již jiným způsobem, končí
a) dnem, kterým má skončit jejich pobyt na území České republiky podle vykonatelného rozhodnutí o zrušení povolení k pobytu,
b) dnem, kterým nabyl právní moci rozsudek ukládající těmto osobám trest vyhoštění z území České republiky,
c) uplynutím doby, na kterou bylo vydáno povolení k zaměstnání, zaměstnanecká karta nebo povolení k dlouhodobému pobytu za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci.
(4) Pracovní poměr zaniká smrtí zaměstnance. Zánik pracovního poměru v případě smrti zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, upravuje § 342 odst. 1.