§ 271ca Jednorázová náhrada při skončení pracovního poměru
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Oddíl 2 – Druhy náhrad · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf upravuje povinnost zaměstnavatele vyplatit zaměstnanci jednorázovou náhradu při ukončení pracovního poměru ze zdravotních důvodů. Týká se zaměstnavatelů a zaměstnanců, kteří museli skončit pracovní poměr kvůli pracovnímu úrazu, nemoci z povolání nebo ohrožení touto nemocí. Náhrada je určena pro případy, kdy pracovní poměr končí výpovědí od zaměstnavatele nebo dohodou z téhož důvodu.
- Zaměstnanci, který dlouhodobě ztratil způsobilost vykonávat dosavadní práci kvůli pracovnímu úrazu nebo nemoci z povolání, náleží náhrada ve výši dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku.
- Tato dvanáctinásobná náhrada přísluší zaměstnanci při rozvázání pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele i při skončení dohodou ze stejného důvodu.
- Zaměstnavatel musí náhradu vyplatit v nejbližším výplatním termínu po skončení pracovního poměru, pokud se písemně nedohodnou na výplatě v den skončení nebo na pozdějším termínu.
- Pokud byl lékařský posudek vydán až po skončení pracovního poměru, vyplatí se náhrada v nejbližším výplatním termínu po jeho vydání.
- V případě přezkoumávání lékařského posudku správním orgánem je náhrada splatná v nejbližším výplatním termínu po jeho potvrzení tímto orgánem.
(1) Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem podle § 52 písm. d) z důvodu, že pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, přísluší při skončení pracovního poměru jednorázová náhrada ve výši dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku. Zaměstnanci přísluší náhrada podle věty první rovněž v případě, že k rozvázání pracovního poměru došlo dohodou uzavřenou z téhož důvodu.
(2) Náhradu podle odstavce 1 je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě náhrady v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty.
(3) Byl-li vydán lékařský posudek, podle nějž zaměstnanec pozbyl dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci v důsledku pracovního úrazu, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, až po skončení pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen vyplatit zaměstnanci náhradu podle odstavce 1 v nejbližším výplatním termínu následujícím po vydání lékařského posudku. Došlo-li k přezkumu lékařského posudku ze strany příslušného správního orgánu, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci tuto náhradu vyplatit v nejbližším výplatním termínu následujícím po potvrzení lékařského posudku tímto správním orgánem.