§ 257
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Díl 4 – Rozsah a způsob náhrady škody · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf upravuje pravidla, jakým způsobem a do jaké výše musí zaměstnanec nahradit škodu, kterou způsobil svému zaměstnavateli. Týká se všech zaměstnavatelů a jejich zaměstnanců, kteří odpovídají za způsobenou škodu. Stanovuje finanční limity pro náhradu škody způsobené z nedbalosti a pravidla pro škody způsobené úmyslně nebo pod vlivem návykových látek.
- Zaměstnanec hradí skutečnou škodu v penězích, pokud ji nenapraví tím, že věc uvede do původního stavu.
- Při škodě způsobené z nedbalosti je náhrada omezena maximálně na čtyřapůlnásobek průměrného měsíčního výdělku zaměstnance.
- Omezení výše náhrady neplatí, pokud zaměstnanec způsobil škodu úmyslně, v opilosti nebo po zneužití jiných návykových látek.
- U úmyslně způsobené škody může zaměstnavatel požadovat i náhradu ušlého zisku.
- Pokud škodu zavinil i zaměstnavatel nebo více zaměstnanců společně, hradí zaměstnanec pouze část škody podle míry svého zavinění.
(1) Zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.
(2) Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.
(3) Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat, kromě částky uvedené v odstavci 2, i náhradu ušlého zisku.
(4) Způsobil-li škodu také zaměstnavatel, je zaměstnanec povinen nahradit jen poměrnou část škody podle míry svého zavinění.
(5) Je-li k náhradě škody společně zavázáno více zaměstnanců, je povinen každý z nich nahradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění.