§ 222
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Díl 5 – Náhrada za dovolenou · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf upravuje pravidla pro vyplácení náhrady mzdy nebo platu v souvislosti s čerpáním a proplácením dovolené. Týká se zaměstnavatelů a jejich zaměstnanců v pracovním poměru. Stanovuje, kdy má zaměstnanec na tuto náhradu nárok a kdy je naopak povinen již vyplacenou částku vrátit.
- Za dobu, kdy zaměstnanec čerpá dovolenou, mu náleží náhrada mzdy nebo platu ve výši jeho průměrného výdělku.
- Proplatit nevyčerpanou dovolenou je možné výhradně při skončení pracovního poměru, přičemž tato náhrada se rovněž počítá z průměrného výdělku.
- Pokud zaměstnanec obdržel náhradu za dovolenou, na kterou mu nárok nevznikol nebo na niž právo ztratil, má povinnost tuto částku vrátit.
- Nevyčerpanou dodatkovou dovolenou nelze nikdy finančně proplatit a zaměstnanec ji musí vždy přednostně vyčerpat.
(1) Zaměstnanci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.
(2) Zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou pouze v případě skončení pracovního poměru.
(3) Jestliže vznikne zaměstnanci právo na náhradu mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou nebo její část, tato náhrada přísluší ve výši průměrného výdělku.
(4) Zaměstnanec je povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo.
(5) Náhradu mzdy nebo platu za nevyčerpanou dodatkovou dovolenou není možné poskytnout; tato dovolená musí být vždy vyčerpána, a to přednostně.