§ 37 Mezinárodní smlouva
ZDPzákon č. 586/1992 Sb. · Část třetí – Společná ustanovení · znění od 1. 8. 2026
Tento paragraf představuje technické ustanovení, které definuje základní pojmy pro oblast mezinárodního zdanění příjmů. Uvádí, co se pro účely daní z příjmů považuje za mezinárodní smlouvu a jak se přistupuje ke zvláštním jurisdikcím. Dále vysvětluje, že pojem „stálá základna“ používaný v mezinárodním právu odpovídá českému pojmu „stálá provozovna“.
- Za mezinárodní smlouvu se pro účely daní z příjmů považuje výhradně taková smlouva, která je součástí právního řádu České republiky.
- Zákon upravující zamezení dvojímu zdanění ve vztahu k jurisdikci, která není samostatným státem, se považuje za mezinárodní smlouvu upravující zamezení dvojímu zdanění všech druhů příjmů.
- Pojem „stálá základna“ použité v mezinárodních smlouvách má přesně stejný význam jako český termín „stálá provozovna“ (místo, kde zahraniční subjekty vykonávají svou činnost).
(1) Mezinárodní smlouvou se pro účely daní z příjmů rozumí mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu České republiky.
(2) Na zákon upravující zamezení dvojímu zdanění ve vztahu k jurisdikci, která není státem, se pro účely daní z příjmů hledí jako na mezinárodní smlouvu upravující zamezení dvojímu zdanění všech druhů příjmů.
(3) Výraz „stálá základna“ používaný v mezinárodních smlouvách je obsahově totožný s výrazem „stálá provozovna“.