§ 78 Úprava odpočtu daně
ZDPHzákon č. 235/2004 Sb. · Díl 10 – Odpočet daně · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf upravuje pravidla pro úpravu původně uplatněného odpočtu DPH u dlouhodobého majetku a týká se plátců daně z přidané hodnoty. Pokud v dalších letech změníte způsob nebo rozsah využití tohoto majetku pro své podnikání, musíte uplatněný odpočet daně opravit, a to jak směrem nahoru, tak dolů. Stejně se postupuje i v případě, že jste si při nákupu majetku odpočet DPH původně vůbec neuplatnili.
- Úprava odpočtu daně se posuzuje samostatně za každý kalendářní rok podle toho, jak moc se změnilo využití majetku oproti stavu při jeho pořízení.
- Základní lhůta pro sledování a úpravu odpočtu činí 5 let od pořízení majetku, u staveb, jednotek, pozemků a jejich technického zhodnocení se prodlužuje na 10 let.
- Změnou použití se rozumí posun mezi plným nárokem, částečným nárokem a nulovým nárokem na odpočet daně, případně vznik rozdílu mezi použité koeficienty.
- Technické zhodnocení definované zákonem se pro účely této úpravy posuzuje jako samostatný dlouhodobý majetek.
- Samičnou úpravu odpočtu daně musíte provést v přiznání za poslední zdaňovací období (zpravidla měsíc nebo čtvrtletí) daného kalendářního roku.
(1) Původní odpočet daně uplatněný u pořízeného dlouhodobého majetku podléhá úpravě, pokud v některém z kalendářních roků následujících po roce, ve kterém byl původní odpočet uplatněn, dojde ke změně v rozsahu použití tohoto majetku pro účely, které zakládají nárok na odpočet daně. Obdobně se postupuje v případě, kdy plátce při pořízení dlouhodobého majetku nárok na odpočet daně neměl, protože daný majetek byl původně určený k použití v rámci ekonomické činnosti plátce pro účely, které nezakládají nárok na odpočet daně.
(2) Změny v rozsahu použití dlouhodobého majetku se posuzují samostatně za každý kalendářní rok v rámci lhůty pro úpravu odpočtu daně, a to ve srovnání se skutečnostmi, které plátce zohlednil při uplatnění původního odpočtu daně nebo při pořízení tohoto majetku, pokud nárok na odpočet daně neměl.
(3) Lhůta pro úpravu odpočtu daně činí 5 let a počíná běžet kalendářním rokem, v němž byl dlouhodobý majetek pořízen. V případě staveb, jednotek a jejich technického zhodnocení podle § 4 odst. 4 písm. c) bodu 4 a v případě pozemků se lhůta pro úpravu odpočtu daně prodlužuje na 10 let.
(4) Změnou rozsahu použití dlouhodobého majetku pro účely, které zakládají nárok na odpočet daně, se rozumí případy, kdy plátce
a) uplatnil původní odpočet daně v plné výši a následně tento majetek použije pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v částečné výši nebo nárok na odpočet daně nemá,
b) uplatnil původní odpočet daně v částečné výši a následně tento majetek použije pro účely, pro které nárok na odpočet daně nemá, nebo pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši,
c) neměl nárok na odpočet daně a následně tento majetek použije pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši nebo v částečné výši, nebo
d) uplatnil původní odpočet daně v částečné výši a vznikne rozdíl mezi poměrnými koeficienty nebo vypořádacími koeficienty.
(5) Pro účely úpravy odpočtu daně se technické zhodnocení podle § 4 odst. 4 písm. c) bodu 4 považuje za samostatný dlouhodobý majetek.
(6) Úpravu odpočtu daně plátce provede za poslední zdaňovací období kalendářního roku, ve kterém nastaly skutečnosti zakládající povinnost nebo možnost provést tuto úpravu.