§ 51
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Oddíl 1 – Výpověď · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf určuje, jakým způsobem se počítá a jak dlouho trvá výpovědní doba při ukončení pracovního poměru výpovědí. Týká se zaměstnavatelů i zaměstnanců. Stanovuje základní pravidla pro začátek a konec výpovědní doby i možnosti její úpravy.
- Výpovědní doba začíná běžet dnem, kdy byla výpověď doručena druhé straně, a končí ve stejný den o příslušný počet měsíců později (případně posledním dnem měsíce, pokud takový den neexistuje).
- Základní výpovědní doba činí nejméně 2 měsíce.
- Výpovědní doba činí nejméně 1 měsíc u výpovědi dané zaměstnanci z důvodů v § 52 písm. f) až h) (podrobnosti upravuje jiné ustanovení).
- Předpis stanoví výjimku z dvouměsíční délky také pro výpověď danou zaměstnavateli podle § 51a (podrobnosti upravuje jiné ustanovení).
- Zaměstnavatel se zaměstnancem mohou písemnou dohodou výpovědní dobu prodloužit nebo změnit její běh.
- Délka i běh výpovědní doby musí být sjednány stejně pro zaměstnavatele i zaměstnance, kromě výpovědi podle § 52 písm. f) až h) (podrobnosti upravuje jiné ustanovení).
(1) Byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně, a končí dnem, který se s tímto dnem číslem shoduje; není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec výpovědní doby na poslední den měsíce.
(2) Výpovědní doba činí nejméně 2 měsíce, s výjimkou výpovědi dané
a) zaměstnanci z důvodu uvedeného v § 52 písm. f) až h), kde činí výpovědní doba nejméně 1 měsíc,
b) zaměstnavateli podle § 51a.
(3) Písemnou dohodou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem lze prodloužit výpovědní dobu nebo změnit její běh. Výpovědní doba a její běh musí být sjednány stejně pro zaměstnavatele i zaměstnance; to neplatí pro případ výpovědi podle § 52 písm. f) až h).