§ 270
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Oddíl 1 – Rozsah náhrady škody a nemajetkové újmy a zproštění se povinnosti k náhradě · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf řeší situace, kdy jako zaměstnavatel nemusíte platit (nebo platíte jen část) za škodu či újmu na zdraví, která vznikla vašemu zaměstnanci při pracovním úrazu. Týká se všech zaměstnavatelů, jejichž pracovníci se zranili vlastní vinou, pod vlivem návykových látek nebo lehkomyslným chováním. Abyste se povinnosti platit zprostili, musíte zavinění zaměstnance sami dokázat.
- Placení škody se zcela vyhnete, pokud byla jedinou příčinou opilost či užití jiných návykových látek zaměstnance a vy jste škodě nemohli zabránit.
- Zcela neplatíte ani tehdy, pokud zaměstnanec sám porušil bezpečnostní předpisy či pokyny, se kterými byl řádně seznámen a vy jste jejich dodržování soustavně vyžadovali a kontrolovali.
- Pokud byly tyto prohřešky jen jednou z více příčin škody, nebo pokud zaměstnanec jednal lehkomyslně s ohledem na své zkušenosti, zprostíte se povinnosti platit jen zčásti.
- Při lehkomyslném jednání zaměstnance musíte jako zaměstnavatel uhradit vždy alespoň jednu třetinu škody nebo nemajetkové újmy.
- Nemůžete se pouze obecně odvolávat na to, že má každý chránit své zdraví; porušení konkrétních předpisů musíte doložit.
(1) Zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela, prokáže-li, že vznikla
a) tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo
b) v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě nebo nemajetkové újmě zabránit,
a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody nebo nemajetkové újmy.
(2) Zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zčásti, prokáže-li, že vznikla
a) v důsledku skutečností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody nebo nemajetkové újmy, nebo
b) proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce.
(3) Zprostí-li se zaměstnavatel povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zčásti, je povinen určit část, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho zavinění; v případě uvedeném v odstavci 2 písm. b) je však povinen zaměstnavatel uhradit alespoň jednu třetinu škody nebo nemajetkové újmy.
(4) Při posuzování, zda zaměstnanec porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, se zaměstnavatel nemůže dovolávat všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných.