§ 266
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Díl 2 – Odvracení škody · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf upravuje povinnost zaměstnavatele uhradit zaměstnanci škodu na majetku nebo účelně vynaložené náklady, které mu vznikly při odvracení hrozící škody nebo nebezpečí. Týká se všech zaměstnavatelů a jejich zaměstnanců, kteří zakročili na ochranu majetku, života nebo zdraví. Vymezuje také situace, kdy má zaměstnanec na tuto náhradu nárok.
- Zaměstnavatel musí zaměstnanci nahradit věcnou škodu (škodu na majetku), která mu vznikla při odvracení škody hrozící zaměstnavateli.
- Stejná povinnost platí pro zaměstnavatele i v případě, že zaměstnanec odvracel nebezpečí hrozící životu nebo zdraví.
- Nárok na náhradu vzniká pouze tehdy, pokud zaměstnanec škodu nezpůsobil úmyslně a jeho jednání bylo přiměřené okolnostem.
- Kromě samotné věcné škody je zaměstnavatel povinen uhradit i náklady, které zaměstnanec na odvrácení nebezpečí účelně vynaložil.
- Právo na náhradu má zaměstnanec i tehdy, pokud odvracel nebezpečí hrozící životu nebo zdraví v situaci, za kterou by byl jinak povinen odpovídat a hradit škodu zaměstnavatel.
(1) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci věcnou škodu, kterou utrpěl zaměstnanec při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí hrozící životu nebo zdraví, jestliže škoda nevznikla úmyslným jednáním zaměstnance a zaměstnanec si počínal způsobem přiměřeným okolnostem. Ustanovení věty první se vztahuje i na účelně vynaložené náklady.
(2) Právo na náhradu škody podle odstavce 1 má i zaměstnanec, který takto odvracel nebezpečí hrozící životu nebo zdraví, jestliže by byl povinen škodu nahradit zaměstnavatel.