§ 13b Stanovení daně

ZDNVzákon č. 338/1992 Sb. · Část šestá – Správa daně z nemovitých věcí · znění od 1. 10. 2025

Lidsky řečeno

Tento paragraf upravuje způsob a časový rozhodný moment pro stanovení daně z nemovitých věcí. Týká se všech poplatníků této daně, kterým finanční úřad určuje její výslednou výši. Stanovuje také, jakým úředním dokladem se daň určuje a kdy začíná běžet lhůta pro její stanovení, pokud se nepodává daňové přiznání.

Výše daně z nemovitých věcí se pro daný rok určuje podle stavu, který platí k 1. lednu tohoto roku.
Správce daně může daň stanovit pomocí platebního výměru, dodatečného platebního výměru nebo hromadného předpisného seznamu.
Pokud se stanovuje daň hromadným předpisným seznamem, nemusí tento dokument obsahovat odůvodnění.
Jestliže se v daném případě nepodává daňové přiznání, lhůta pro stanovení daně začíná běžet 31. ledna příslušného zdaňovacího období.

Pozor: Pro stanovení daně na celý rok je rozhodující přesný stav nemovitosti k 1. lednu, přičemž v případech bez povinnosti podat přiznání se lhůta pro stanovení daně počítá již od 31. ledna.

Zjednodušené vysvětlení vzniká automaticky a nenahrazuje odbornou radu. Závazné je úřední znění níže.

Úřední znění

(1) Daň z nemovitých věcí se stanoví na zdaňovací období podle stavu k 1. lednu roku, na který je daň stanovována.

(2) Daň z nemovitých věcí lze stanovit platebním výměrem, dodatečným platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem; stanovení daně hromadným předpisným seznamem se neodůvodňuje.

(3) V případech, kdy se daňové přiznání nepodává, počne běžet lhůta pro stanovení daně dnem 31. ledna zdaňovacího období.

Zdroj: e-Sbírka