§ 251d Vztah úroků hrazených správcem daně k náhradě újmy

Tento paragraf upravuje vztah mezi úroky, které platí finanční úřad (správce daně), a náhradou škody či odškodněním za nemajetkovou újmu. Týká se všech daňových subjektů, kterým způsobil finanční úřad svým jednáním škodu nebo nemajetkovou újmu. Pravidlo určuje limity pro přiznání náhrady škody a zadostiučinění.

• Paragraf řeší situaci, kdy jednání finančního úřadu způsobí daňovému subjektu škodu nebo nemajetkovou újmu.
• Přiznání náhrady škody je možné pouze v rozsahu, ve kterém daňovému subjektu nevzniká úrok hrazený finančním úřadem.
• Stejné omezení se vztahuje i na přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu (odškodnění za způsobené duševní útrapy nebo zásah do práv).
• Úroky od finančního úřadu tak mají přednost a započítávají se proti případné náhradě škody nebo újmy.
• Podrobnosti k výši úroků a postupu při uplatnění náhrady upravuje jiné ustanovení.