§ 251a Společná ustanovení o úrocích
DŘzákon č. 280/2009 Sb. · Díl 1 – Společná ustanovení · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf stanovuje obecná pravidla pro počítání a předepisování úroků mezi podnikatelem a finančním úřadem (správcem daně). Týká se všech daňových subjektů, kterým úroky vznikají, a určuje hranici pro jejich placení i způsob jejich výpočtu. Také definuje, jak se můžete proti postupu úřadu bránit.
- Úrok se počítá za každý jednotlivý den, kdy jsou pro něj splněny podmínky.
- Pokud celkový úrok u jednoho druhu daně u jednoho úřadu za jedno období nepřesáhne 1 000 Kč, neplatí se a úřad ho nepředepíše.
- O zapsání úroku do evidence vás úřad vyrozumí poté, co pominou podmínky pro jeho další vznik, přičemž způsob vyrozumění upravuje jiné ustanovení.
- Proti tomu, jak úřad úrok předepsal nebo vyplatil, můžete podat námitku.
- Pokud se při výpočtu úroku vychází z repo sazby České národní banky, použije se sazba platná pro první den daného kalendářního pololetí.
(1) Úrok vzniká za každý jednotlivý den, kdy jsou splněny podmínky pro jeho vznik.
(2) Úrok se nepředepíše a nevzniká povinnost jej uhradit, nepřesáhne-li v úhrnu u jednoho druhu daně u jednoho správce daně za jedno zdaňovací období nebo za jeden kalendářní rok u jednorázových daní částku 1 000 Kč.
(3) Správce daně vyrozumí daňový subjekt způsobem podle § 153 odst. 3 o předpisu úroku, je-li úrok předepsán do evidence daní z důvodu, že pominuly podmínky pro jeho další vznik.
(4) Proti postupu správce daně v souvislosti s předepsáním a vyplacením úroku je daňový subjekt oprávněn uplatnit námitku.
(5) Je-li při výpočtu výše úroku zohledňována výše repo sazby stanovené Českou národní bankou, použije se výše této sazby platná pro první den kalendářního pololetí, do něhož spadá daný jednotlivý den, kdy úrok vzniká.