§ 8 Posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti
ZOPSZzákon č. 582/1991 Sb. · Část druhá – Úkoly orgánů sociálního zabezpečení, dalších orgánů a obcí v sociálním zabezpečení · znění od 1. 7. 2026
Tento paragraf upravuje působnost a postupy Institutu posuzování zdravotního stavu při hodnocení zdravotního stavu a pracovní schopnosti občanů. Týká se všech osob, které žádají o dávky sociálního zabezpečení, invalidní důchody, průkazy pro osoby se zdravotním postižením nebo příspěvky na péči a zvláštní pomůcky. Určuje také, kdo přesně může toto posouzení provádět a jak probíhá přezkum v námitkovém či odvolacím řízení.
- Institut posuzování zdravotního stavu hodnotí invaliditu, zdravotní znevýhodnění, stupeň závislosti i schopnost pohyblivosti pro účely sociálních dávek a průkazů ZTP.
- Lékařské prohlídky se provádějí buď jako zjišťovací (na základě žádosti správního orgánu), nebo jako kontrolní (z podnětu úřadů, ministerstva či samotné invalidní osoby).
- Posuzování mohou vykonávat výhradně lékaři nebo odborní nelékařští zdravotničtí pracovníci (např. všeobecná sestra nebo fyzioterapeut s certifikovaným kurzem), přičemž vybrané posudky musí vždy schválit a podepsat lékař.
- Při hodnocení se vychází především z nálezů ošetřujícího lékaře, případně z vyšetření klinického psychologa, funkčních vyšetření a vlastního vyšetření posudkového lékaře.
- V námitkovém a odvolacím řízení posuzuje zdravotní stav pouze lékař, který byl vyloučen z rozhodování v prvním stupni řízení.
- Stejnopis vyhotoveného posudku o invaliditě nebo dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu dítěte musí být občanovi předán nebo zaslán do 7 dnů.
(1) Institut posuzování zdravotního stavu posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost fyzických osob pro účely sociálního zabezpečení a pro účely poskytnutí dávek a průkazu osoby se zdravotním postižením podle jiných právních předpisů při zjišťovacích a kontrolních lékařských prohlídkách. Za tím účelem posuzuje
a) invaliditu a změnu stupně invalidity,
b) dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dítěte a jeho neschopnost vykonávat z důvodu tohoto zdravotního stavu výdělečnou činnost,
c) zda jde o osobu zdravotně znevýhodněnou,
e) schopnost pohyblivosti a orientace pro účely řízení o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením a zda jde pro účely příspěvku na zvláštní pomůcku o osobu s postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu podle zvláštního právního předpisu a zdravotní stav nevylučuje poskytnutí příspěvku na zvláštní pomůcku,
g) stupeň závislosti fyzické osoby pro účely příspěvku na péči.
(2) Institut posuzování zdravotního stavu provede zjišťovací lékařskou prohlídku na základě žádosti správního orgánu, který vede řízení, pro jehož účely je posudek žádán.
(3) Institut posuzování zdravotního stavu provede kontrolní lékařskou prohlídku
a) v termínu určeném při předchozím posouzení Institutem posuzování zdravotního stavu na základě žádosti správního orgánu, který vede řízení, pro jehož účely je posudek žádán; v tomto případě je Institut posuzování zdravotního stavu povinen informovat příslušný správní orgán o výsledku posouzení,
b) zjistí-li posudkově významné skutečnosti, které odůvodňují provedení kontrolní lékařské prohlídky; v tomto případě je Institut posuzování zdravotního stavu povinen informovat příslušný správní orgán o výsledku posouzení,
c) z podnětu orgánu sociálního zabezpečení nebo správního orgánu, na základě jehož žádosti provedl Institut posuzování zdravotního stavu zjišťovací lékařskou prohlídku; v těchto případech je Institut posuzování zdravotního stavu povinen informovat příslušný orgán o výsledku posouzení,
d) z podnětu orgánu pomoci v hmotné nouzi a orgánu státní sociální pomoci, jde-li o prokázání trvání invalidity třetího stupně pro účely řízení o dávce pomoci v hmotné nouzi a dávce státní sociální pomoci, jejíž součástí je složka na živobytí nebo složka na bydlení, a již uplynula platnost posudku; v těchto případech je Institut posuzování zdravotního stavu povinen informovat orgán pomoci v hmotné nouzi a orgán státní sociální pomoci o výsledku posouzení,
e) z podnětu Úřadu práce České republiky, jde-li o ověření skutečnosti, zda fyzická osoba je osobou se zdravotním postižením; v těchto případech je Institut posuzování zdravotního stavu povinen informovat Úřad práce České republiky o výsledku posouzení, nebo
f) z podnětu fyzické osoby, která byla uznána invalidní, avšak její žádost o přiznání invalidního důchodu byla zamítnuta a již uplynula platnost posudku, jde-li o prokázání, že je osobou se zdravotním postižením podle zákona o zaměstnanosti; v tomto případě je Institut posuzování zdravotního stavu povinen informovat příslušný správní orgán o výsledku posouzení,
g) z podnětu ministerstva; v tomto případě je Institut posuzování zdravotního stavu povinen informovat ministerstvo o výsledku posouzení.
(4) Úkoly Institutu posuzování zdravotního stavu uvedené v odstavci 1 může plnit pouze lékař nebo odborný nelékařský zdravotnický pracovník. Odborným nelékařským zdravotnickým pracovníkem se pro účely plnění těchto úkolů rozumí nelékařský zdravotnický pracovník, který je způsobilý k výkonu povolání všeobecná sestra, dětská sestra, porodní asistentka, ergoterapeut, zdravotně-sociální pracovník, klinický adiktolog, zdravotnický záchranář nebo fyzioterapeut a získá zvláštní odbornou způsobilost pro plnění těchto úkolů absolvováním certifikovaného kurzu podle zákona o nelékařských zdravotnických povoláních; podmínku absolvování certifikovaného kurzu je třeba splnit do 24 měsíců ode dne nástupu odborného nelékařského zdravotnického pracovníka do zaměstnání. Posudek Institutu posuzování zdravotního stavu vydaný podle odstavce 1 písm. a) až c) musí být schválen a podepsán lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu. Je-li lékař Institutu posuzování zdravotního stavu nebo odborný nelékařský zdravotnický pracovník vedoucím zaměstnancem, je oprávněn dávat státnímu zaměstnanci příkazy k výkonu státní služby podle zákona o státní službě.
(5) Institut posuzování zdravotního stavu podává posudky o tom, zda zdravotní stav osob, jejichž důchodové pojištění provádějí orgány uvedené v § 9, odůvodňuje poskytnutí dávky důchodového pojištění anebo dávky nebo služby sociální péče.
(6) Při posuzování podle odstavce 1 vychází Institut posuzování zdravotního stavu zejména z nálezu ošetřujícího lékaře, popřípadě také z vyšetření dětského klinického psychologa v případě pervazivních vývojových poruch, výsledků funkčních vyšetření a výsledků vlastního vyšetření lékaře, který plní úkoly Institutu posuzování zdravotního stavu podle odstavce 1, a z podkladů stanovených jinými právními předpisy.
(7) Institut posuzování zdravotního stavu posuzuje invaliditu a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dítěte a jeho neschopnost vykonávat z důvodu tohoto zdravotního stavu výdělečnou činnost pro účely řízení o námitkách (§ 88). Institut posuzování zdravotního stavu posuzuje, zda jde o osobu zdravotně znevýhodněnou pro účely odvolacího řízení. Rozhoduje-li o důchodu orgán sociálního zabezpečení uvedený v § 9 odst. 1, vydává Institut posuzování zdravotního stavu posudky podle věty první na základě žádosti tohoto orgánu. Úkoly Institutu posuzování zdravotního stavu podle vět první a druhé může plnit pouze lékař. Z posuzování podle vět první a druhé je vyloučen lékař, který tutéž věc posuzoval nebo pro takové posouzení vypracoval podklad pro účely rozhodnutí správního orgánu v prvním stupni řízení. Posuzování zdravotního stavu podle vět první a druhé musí být vedeno odděleně od posuzování zdravotního stavu pro rozhodování orgánu sociálního zabezpečení v prvním stupni řízení a nemohou se na něm podílet osoby, které se účastnily řízení o vydání rozhodnutí v prvním stupni řízení.
(8) Institut posuzování zdravotního stavu předá nebo zašle občanu do 7 dnů stejnopis posudku vydaného podle odstavce 1 písm. a) nebo podle odstavce 7 věty první; náležitosti tohoto posudku stanoví prováděcí právní předpis.