§ 86i Stanovení vracené daně
ZDPHzákon č. 235/2004 Sb. · Oddíl 3 – Správa vracení daně · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf stanovuje technická pravidla pro procesní postup správce daně při stanovování a vyměřování vracené daně z přidané hodnoty. Týká se podnikatelů, kteří podávají daňové přiznání pro vrácení daně a uplatňují v něm nárok na její vrácení. Vymezuje, jak se posuzuje předmět daňového řízení, na jakém základě lze daň vyměřit a kdy začíná běžet lhůta pro její stanovení.
- Předmětem jednoho daňového řízení jsou souhrnně všechny jednotlivé nároky na vrácení daně, které uplatníte v jednom daňovém přiznání pro vrácení daně.
- Vracenou daň vám může správce daně (finanční úřad) vyměřit výhradně na základě podaného daňového přiznání pro vrácení daně.
- Pokud správce daně neoznamuje výsledek vyměření nebo doměření, platí, že platební výměr nebo dodatečný platební výměr vám byl doručen v den podání daného daňového přiznání.
- Lhůta pro stanovení daně začíná běžet přesně v den, kdy bylo daňové přiznání pro vrácení daně podáno.
(1) Pro potřeby vymezení předmětu daňového řízení se vracená daň posuzuje ve vztahu k jednotlivému nároku na vrácení daně s tím, že předmětem daňového řízení jsou všechny nároky na vrácení daně uplatněné v jednom daňovém přiznání pro vrácení daně.
(2) Vracenou daň lze vyměřit pouze na základě daňového přiznání pro vrácení daně.
(3) Neoznamuje-li správce daně výsledek vyměření nebo doměření, považuje se za den doručení platebního výměru nebo dodatečného platebního výměru den podání daňového přiznání nebo dodatečného daňového přiznání pro vrácení daně.
(4) Lhůta pro stanovení daně začne běžet dnem, v němž bylo podáno daňové přiznání pro vrácení daně.