§ 5 Osoby povinné k dani
ZDPHzákon č. 235/2004 Sb. · Díl 1 – Daňové subjekty · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf definuje, kdo je pro účely daně z přidané hodnoty považován za osobu povinnou k dani a co přesně se rozumí ekonomickou činností. Týká se podnikatelů, firem, neziskových organizací i státních orgánů a obcí. Stanovuje tak základní okruh subjektů, na které se pravidla pro daň z přidané hodnoty vztahují.
- Osobou povinnou k dani je ten, kdo samostatně vykonává ekonomickou činnost, a to včetně neziskových právnických osob.
- Ekonomickou činností se rozumí soustavná činnost výrobců, obchodníků, poskytovatelů služeb, zemědělců či svobodných povolání za účelem získávání pravidelného příjmu, a to včetně využití majetku.
- Za samostatnou ekonomickou činnost se nepovažuje práce zaměstnanců a další činnosti, které zakládají příjmy ze závislé činnosti.
- Stát, kraje, obce a další veřejnoprávní osoby nejsou osobami povinnými k dani, pokud vystupují jako orgány veřejné moci a to ani tehdy, když vybírají poplatky.
- Veřejnoprávní osoby se však za osoby povinné k dani považují, pokud vykonávají vybrané činnosti z přílohy zákona nebo činnosti, u kterých by jejich nezdanění výrazně narušilo hospodářskou soutěž podle nařízení vlády.
(1) Osobou povinnou k dani je osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomickou činnost, nebo skupina. Osobou povinnou k dani, pokud samostatně uskutečňuje ekonomickou činnost, je i právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání.
(2) Za samostatně uskutečňovanou ekonomickou činnost se nepovažuje činnost
a) zaměstnance nebo jiné osoby vyplývající z pracovněprávního vztahu, služebního poměru nebo jiného obdobného vztahu,
b) jiných osob než osob podle písmene a), pokud jsou příjmy z této činnosti příjmy ze závislé činnosti podle zákona upravujícího daně z příjmů.
(3) Ekonomickou činností se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, včetně důlní činnosti a zemědělské výroby a výkonu svobodných a jiných obdobných povolání podle jiných právních předpisů, za účelem získávání pravidelného příjmu. Za ekonomickou činnost se považuje zejména činnost spočívající ve využití hmotného a nehmotného majetku za účelem získávání pravidelného příjmu.
(4) Stát, kraj, obec ani jiná veřejnoprávní osoba se nepovažují za osoby povinné k dani v souvislosti s činnostmi nebo plněními, při nichž vystupují jako orgány veřejné moci, a to i v případě, kdy v souvislosti s těmito činnostmi vybírají poplatky nebo jiné úhrady.
(5) Osoba podle odstavce 4 se však považuje za osobu povinnou k dani, pokud uskutečňuje činnosti,
a) které jsou uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu, nebo
b) při jejichž výkonu se má za to, že dochází k výraznému narušení hospodářské soutěže tím, že osoba podle odstavce 4 nebyla považována nebo není považována za osobu povinnou k dani; tyto činnosti stanoví vláda nařízením.