§ 30 Vystavování zjednodušeného daňového dokladu
ZDPHzákon č. 235/2004 Sb. · Oddíl 4 – Zjednodušený daňový doklad · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf stanovuje pravidla pro vystavování zjednodušeného daňového dokladu pro podnikatele a firmy. Určuje finanční limit, do kterého je možné tento typ dokladu použít, a zároveň vyjmenovává konkrétní situace, kdy ho použít nelze. Týká se všech plátců daně z přidané hodnoty, kteří prodávají zboží nebo poskytují služby.
- Zjednodušený daňový doklad můžete vystavit pouze tehdy, pokud celková částka za obchod (plnění) není vyšší než 10 000 Kč.
- Tento doklad nelze použít při dodání zboží do jiného členského státu Evropské unie, které je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet.
- Zjednodušený doklad nesmíte vystavit ani při prodeji zboží na dálku nebo při prodeji dovezeného zboží na dálku v tuzemsku.
- Použití zjednodušeného dokladu je zakázáno u obchodů, kde má povinnost přiznat daň odběratel (přenesení daňové povinnosti).
- Tento doklad nelze vystavit při prodeji tabákových výrobků podléhajících spotřební dani za jiné než pevné ceny pro konečného spotřebitele.
(1) Daňový doklad lze vystavit jako zjednodušený daňový doklad, pokud celková částka za plnění na daňovém dokladu není vyšší než 10 000 Kč.
(2) Daňový doklad nelze vystavit jako zjednodušený daňový doklad v případě
a) dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně,
b) prodeje zboží na dálku nebo prodeje dovezeného zboží na dálku do tuzemska s místem plnění v tuzemsku,
c) uskutečnění plnění, u něhož je povinna přiznat daň osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, nebo
d) prodeje zboží, které je předmětem spotřební daně z tabákových výrobků, za jiné než pevné ceny pro konečného spotřebitele.