§ 24a Uskutečnění plnění a povinnost přiznat plnění při dodání zboží a poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko
ZDPHzákon č. 235/2004 Sb. · Díl 4 – Uskutečnění plnění a vznik povinnosti daň přiznat nebo zaplatit · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf určuje, kdy přesně dochází k uskutečnění plnění a kdy vzniká povinnost přiznat dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění mimo Českou republiku. Týká se plátců daně a identifikovaných osob, které prodávají zboží nebo poskytují služby do zahraničí v konkrétních zákona stanovených případech. Upravuje také situace, kdy je předem přijata platba nebo když poskytování plnění trvá déle než jeden rok.
- U vyjmenovaných obchodů se zahraničím vzniká povinnost přiznat plnění přímo ke dni, kdy k tomuto plnění dochází.
- Den uskutečnění plnění se určí podle obdobných pravidel jako u tuzemských obchodů, případně ke dni poskytnutí služby do jiného státu Evropské unie, na kterou se vztahuje souhrnné hlášení.
- Pokud přijmete platbu před samotným poskytnutím služby nebo vybraného zboží, musíte tuto platbu přiznat už ke dni jejího přijetí, pokud je plnění dostatečně určité.
- Dlouhodobé služby nebo dodávky zboží trvající déle než 12 měsíců se považují za uskutečněné vždy k poslednímu dni každého následujícího kalendářního roku, pokud v daném roce již nedošlo k dokončení nebo přijetí platby.
(1) Při poskytnutí služby nebo dodání zboží s místem plnění mimo tuzemsko vzniká povinnost přiznat plnění ke dni uskutečnění tohoto plnění, pokud se jedná o
a) poskytnutí služby nebo dodání zboží, v souvislosti s jejichž uskutečněním bylo přijato
1. zdanitelné plnění, u kterého je plátce oprávněn k odpočtu daně na vstupu podle § 72 odst. 1 písm. c) nebo d),
2. plnění, u kterého má plátce nárok na vrácení daně podle § 82 odst. 1,
b) dodání zboží s instalací nebo montáží,
c) dodání zboží soustavami nebo sítěmi,
d) poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, na které se vztahuje povinnost podat souhrnné hlášení,
e) dodání zboží prostřední osobou při třístranném obchodu,
f) plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně, v souvislosti s jehož uskutečněním bylo přijato zdanitelné plnění nebo plnění, u kterého má plátce nárok na vrácení daně podle § 82 odst. 1.
(2) Plnění podle odstavce 1 se považuje za uskutečněné dnem
a) uskutečnění plnění stanoveným podle § 21 obdobně,
b) poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko podle § 9 odst. 1, na které se vztahuje povinnost podat souhrnné hlášení.
(3) Je-li před uskutečněním plnění spočívajícího v poskytnutí služby podle odstavce 1 nebo dodání zboží podle odstavce 1 písm. b), c) nebo f), u něhož vznikla povinnost přiznat plnění, přijata úplata, vzniká povinnost přiznat tuto přijatou úplatu ke dni jejího přijetí. To neplatí, není-li plnění ke dni přijetí úplaty známo dostatečně určitě.
(4) Je-li poskytováno plnění s místem plnění mimo tuzemsko spočívající v poskytnutí služby podle odstavce 1 nebo dodání zboží podle odstavce 1 písm. b), c) nebo f) po dobu delší než 12 měsíců, považuje se toto plnění za uskutečněné posledním dnem každého kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém bylo uskutečňování tohoto plnění započato; to neplatí pro kalendářní rok, v němž došlo k
a) uskutečnění plnění, nebo
b) přijetí úplaty, ze které plátci nebo identifikované osobě vznikla povinnost ji přiznat.