§ 76 Jednací jazyk
DŘzákon č. 280/2009 Sb. · Díl 1 – Obecná ustanovení o řízeních a dalších postupech · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf určuje, v jakém jazyce probíhá veškerá komunikace a úřední jednání s finančním úřadem (správcem daně). Platí pro všechny daňové poplatníky, kteří se úřadem jednají nebo mu předkládají dokumenty. Zajišťuje také práva na tlumočníka pro cizince, příslušníky tradičních národnostních menšin a osoby se sluchovým či zrakovým postižením.
- Hlavním jednacím i písemným jazykem při správě daní je čeština.
- Dokumenty v jiném než českém jazyce musíte podat v originále a zároveň s překladem do češtiny, pokud úřad neuvede, že překlad nevyžaduje nebo že chce překlad úředně ověřený.
- Kdo neovládá jednací jazyk, má právo na zapsaného tlumočníka, kterého si ale musí sehnat a zaplatit na vlastní náklady.
- Občan ČR patřící k tradiční národnostní menšině může jednat ve svém jazyce, a pokud úřad takového pracovníka nemá, obstará si tlumočníka, jehož náklady hradí správce daně.
- Osobám neslyšícím nebo hluchoslepým ustanoví úřad na své náklady tlumočníka znakové řeči nebo vhodného prostředníka.
(1) Při správě daní se jedná a písemnosti se vyhotovují v českém jazyce.
(2) Písemnosti vyhotovené v jiném než českém jazyce musí být předloženy v originálním znění, a současně v překladu do jazyka českého, pokud správce daně neprohlásí, že takový překlad nevyžaduje nebo že požaduje úředně ověřený překlad; takové prohlášení může správce daně učinit na své úřední desce i pro neurčitý počet písemností v budoucnu.
(3) Každý, kdo neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků, kterého si obstará na své náklady.
(4) Občan České republiky příslušející k národnostní menšině, která tradičně a dlouhodobě žije na území České republiky, má před správcem daně právo činit podání a jednat v jazyce své národnostní menšiny. Nemá-li správce daně úřední osobu znalou jazyka národnostní menšiny, obstará si tento občan tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků. Náklady na tlumočení a náklady na pořízení překladů v tomto případě nese správce daně.
(5) Osobě neslyšící ustanoví správce daně na své náklady tlumočníka znakové řeči podle jiného právního předpisu. Osobě neslyšící, která neovládá znakovou řeč, ustanoví správce daně prostředníka, který je schopen se s ní dorozumět pomocí metody zřetelné artikulace. Osobě hluchoslepé bude ustanoven za stejných podmínek prostředník, který je schopen se s ní dorozumět pomocí řeči pro hluchoslepé.