§ 92a Základní ustanovení
ZDPHzákon č. 235/2004 Sb. · Díl 1 – Obecná ustanovení · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf vysvětluje základní pravidla pro režim přenesení daňové povinnosti (reverse charge) u DPH mezi plátci v tuzemsku. Zjednodušeně říká, že v tomto režimu neplatí DPH dodavatel, ale daň přiznává a vypočítává odběratel. Týká se plátců DPH, kteří mezi sebou dodávají nebo přijímají vybraná zdanitelná plnění.
- Povinnost přiznat daň má příjemce plnění (odběratel) ke dni, kdy k obchodu došlo, a sám odpovídá za její správný výpočet i doplnění do evidence DPH.
- Přenesení daně se nepoužije, pokud zákazník v době obchodu nebo platby zálohy nejedná jako osoba povinná k dani (podnikatel).
- Tento režim nelze využít u nuceného prodeje majetku nebo v případě, že dodavatel či odběratel nemají v daný den veřejně dostupné potvrzení o tom, že jsou plátci DPH.
- Při platbě zálohy předem v tomto režimu se při samotném dodání zboží či služby postupuje podle základu daně stanoveného podle § 37a odst. 1 (podrobnosti upravuje jiné ustanovení).
- Pokud se obě strany důvodně a v dobré víře domnívají, že jejich obchod pod režim přenesení daně patří, a použijí ho, považuje se tento obchod za správně stanovený v režimu přenesení daňové povinnosti.
(1) V režimu přenesení daňové povinnosti je plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku uskutečněno, povinen přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění.
(2) Režim přenesení daňové povinnosti se nepoužije, pokud ke dni uskutečnění zdanitelného plnění příjemce tohoto plnění nejedná jako osoba povinná k dani.
(3) Režim přenesení daňové povinnosti se nepoužije na zdanitelné plnění, pokud ke dni přijetí úplaty přede dnem uskutečnění tohoto plnění příjemce tohoto plnění nejedná jako osoba povinná k dani.
(4) Režim přenesení daňové povinnosti se nepoužije na zdanitelné plnění, pokud se jedná o nucený prodej obchodního majetku plátce.
(5) Plátce, pro kterého je zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti uskutečněno, je povinen doplnit výši daně v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty. Za správnost vypočtené daně odpovídá plátce, pro kterého je plnění uskutečněno.
(6) Režim přenesení daňové povinnosti nelze použít v případě, že o plátci, který uskutečnil nebo přijal zdanitelné plnění, nebyla ke dni uskutečnění tohoto plnění zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup skutečnost, že je plátcem, a to do dne, ve kterém je tato skutečnost o těchto plátcích zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(7) Pokud vznikla povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před uskutečněním zdanitelného plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, použije se režim přenesení daňové povinnosti při uskutečnění zdanitelného plnění na daň vypočtenou ze základu daně stanoveného podle § 37a odst. 1.
(8) Mají-li plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, a plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění uskutečněno, důvodně za to, že toto zdanitelné plnění podléhá režimu přenesení daňové povinnosti, a tento režim k tomuto plnění použijí, považuje se toto plnění za zdanitelné plnění podléhající režimu přenesení daňové povinnosti.